úterý 17. března 2015

Duke Nukem Forever

Hodnotit hru, která je pokračováním asi mé nejoblíbenější 3D hry z mládí, na které se navíc pracovalo dlouhých 15 let, to je opravdu složité. Takové Mission Impossible. Proč? Protože kdyby ta hra nevyšla, nic by se nestalo a stále bych s nostalgií vzpomínal na hraní kampaně ve více hráčích, na dlouhé hodiny objevování všech maličkostí ve hře a hlavně na tu zábavu. Ta hra měla prostě koule. A pak oznámili pokračování. Napřed se engine změnil z Buildu na Quake, pak Quake 2, pak Unreal, pak další a další a další... A po 15 letech čekání to konečně přišlo. Duke Nukem je zpět. Je zase v plné síle, je opět vybaven legendárními hláškami a zase se jedná o zábavnou hru, který se stane legendou. Nebo ne?

Hra začíná retrospektivně na stadionu, který známe z původního Duka 3D, vše je zpracováno v moderním kabátě a zábavně. Podle této scény by se dalo říct, že nová legenda v FPS hrách je na světě. Pak ale přijde na řadu invaze mimozemšťanů a nadšení vyprchává a dostavuje se nuda. Přitom vše funguje správně. Duke metá jednu hlášku za druhou, scénky jsou nabité akcí, jeden vtípek následuje druhý a po vizuální stránce se pořád něco děje. Tak co je tu za problém? Nemá to koule. Když člověk čeká na něco 15 let a dobu si krátí hrami jako je Half-Life 2, tak už ho takovéhle věci nevytrhnou. Naopak si říká, že se něco pokazilo a vývoj se zastavil právě před 15 lety. A to už v této době moc nefunguje. Asi jsem za tu dobu dospěl a díky tomu nepatřím do cílové skupiny hráčů.

A pokud bych měl pokračovat se zápory hry, tak jedním z hlavních tu je prostředí, které je nudné, nezáživné a vesměs sterilní bez nápadu. Nebo naopak se tvůrci snaží zakombinovat co nejvíce nápadů a hra je pak přeplácaná a nepřehledná. Negativně bych bral i to, že každou chvíli dochází k nějakému načítání úrovní, což je na PS3 neskutečně zdlouhavé a zdržující. A nakonec bych taky měl zmínit konzolové ovládání a QTE, které vás nutí v určité době zmáčknout jedno nebo více tlačítek, což moc nepotěší u soubojů s finálním bossem každého prostředí.

Když už jsem zmínil HL2, tak bych řekl, že zrovna tahle hra je její kopií. Alespoň co se scenérií týče a v případě některých nápadů. Třeba jízda v off-roadu po poušti připomíná buginu z HL2, jeskyně je jako z HL2E2, některé logické úkoly z HL2 atd. Mimochodem, Duke taky na tuto hru odkazuje tím, že u dřevěné zátarasy prohlásí, že by to chtělo páčidlo. Tedy, on odkazuje na více her, jako třeba opět na Dooma, Halo atd., což je sice příjemné jako kdysi, ale teď už je to takové falešné a není to spontánní jako dříve. Pobaví to na chvíli, ale je to takové očekávané. Umělé.

Závěrem bych chtěl říci, že i přes svoje negativní body mě hra zhruba od poloviny bavila a za necelých 8 hodin jsem ji měl dohranou. A teď si akorát říkám, jestli jsem se jí radši neměl vyhnout a nezůstat jen u remasteru Duke Nukem: Megaton Edition, který je jen oprášeným původním třetím dílem se všemi datadisky. Rozhodně vám přinese víc zábavy než Forever.

Shrnutí: Lehce nadprůměrná hra, která těží hlavně ze svého jména.
Hodnocení: 7/10






Žádné komentáře:

Okomentovat